Norbert z Gennepu se narodil roku 1080. Stal se kapitulním kanovníkem v kostele svatého Viktora v Xanten a byl vysvěcen na podjáhna, nežil však životem klerika. Okolo roku 1108 až 1109 se stal kaplanem na dvoře kolínského arcibiskupa Fridricha a již roku 1110 na dvoře císaře Jindřicha V. Doprovázel panovníka do Říma, kde se vedly urputné spory o otázku investitury. Norbert se vrátil do Německa značně rozrušen a zmaten. Roku 1113 odmítl císařovu nabídku, aby se stal biskupem v Cambrai.

Na jaře roku 1115 byl cestou do Vreden sražen bleskem z koně. Tato událost byla Norbertovi pobídkou ke změně života. Vzdal se úřadu kaplana u dvora a několik měsíců se věnoval rozvažování o své budoucí cestě pod duchovním vedením opata kláštera  Siegburg. Nakonec v prosinci 1115 přijal v jednom dni jáhenské i kněžské svěcení. Před vysvěcením odložil nákladné šaty a oblékl si oděv z nebělené vlny. Ihned po vysvěcení se vrátil do Siegburgu a tam strávil před svou první mší svatou čtyřicet dní na modlitbách. Po návratu do Xanten sdělil kanovníkům od svatého Viktora, že má v úmyslu usilovat o reformu kapituly. Kanovníci mu však odmítli naslouchat. Norbert se tedy uchýlil k poustevníkovi Ludolfovi, s nímž hovořil o budoucím zaměření svého života. Také se radil s řeholními kanovníky z Klosterrathu.

Potom začal Norbert putovat jako potulný kazatel - někteří lidé jej obdivovali, jiní byli jeho činy zmateni a znechuceni. Musel se obhajovat na koncilu ve Fritzlaru, kde se rozhodl vzdát se svého postavení kanovníka i všech svých obročí. Začal vést život poutníka. Ve městě St. Gilles v Provenci se mu dostalo slyšení u papeže Gelasia II. a obdržel od něho dovolení působit jako potulný kazatel. V zimě se vydal bos na cestu do Valenciennes, kde dva z jeho druhů zemřeli vyčerpáním. Tam se také setkal se svým přítelem od císařského dvora biskupem Burchardem z Cambrai. Biskupův kaplan Hugo de Fosses byl Norbertem natolik uchvácen, že jej požádal, aby se k němu směl připojit. Norbert se roku 1119 zúčastnil koncilu v Remeši, kde jej nový papež Kalixt II. seznámil se svým synovcem biskupem Bartolomějem z Laonu.
Norbert využil této příležitosti k návštěvě proslulé katedrální školy v Laonu. Na papežovu žádost se ujal úkolu reformovat kapitulu u kostela svatého Martina. Jeho snaha však skončila neúspěchem, stejně jako o několik let dříve v kapitule v  Xanten.
Biskup Bartoloměj mu doporučil, aby si našel v jeho diecézi místo, kde by se mohl usadit. Když konal jednou s Norbertem okružní cestu po své diecézi, zastavili se na opuštěném místě nedaleko Laonu, které se nazývalo Prémontré. Název „pré-montré“ znamená „předem ukázané“. Norbert zde podle legendy strávil noc o samotě u malého kostelíka sv. Jana Křtitele. Ve snu viděl velké množství bíle oděných mužů, kteří nesli stříbrné kříže, svíce a kadidelnice a zpívali chválu Bohu. Podle tradice se také Norbertovi zjevila Matka Boží a ukázala mu vzor bílého řádového hábitu. Norbert se zde rozhodl zůstat a založit klášter.
Aby mohl pokračovat ve svém díle, potřeboval získat další žáky. Proto se zatím věnoval svému kazatelskému působení. Na jedné z cest se seznámil s Evermodem z Cambrai a Antonínem z Nivelles, kteří se stali jeho žáky. Po kázání v Laonu se k němu připojilo dalších sedm mladých mužů. O Velikonocích roku 1120 se prvních čtrnáct bratří usadilo v Prémontré. Zvolili si řeholi svatého Augustina a považovali se za řeholní kanovníky. Na Boží hod vánoční roku 1121 složilo třicet bratří slavnostně řeholní sliby: inspirováni společenstvím apoštolů v Jeruzalémě slíbili, že budou žít podle jejich vzoru. Řídili se také zásadami gregoriánské reformy. Vybrali si na hábity látku z nebělené vlny, místo obvyklé černé barvy, což Norbert odůvodňoval tím, že mají žít podle příkladu andělských zvěstovatelů Kristova zmrtvýchvstání, kteří byli oblečeni v bílém rouchu. Ústředním bodem dne bylo slavení mše svaté. Dále zvlášť zbožně uctívali Pannu Marii, kterou si zvolili za patronku kostela. Kromě kanovníků žil v Prémontré velký počet laických bratří a sester. Věnovali se péči o nemocné ve špitálu, který Norbert zřídil pro poutníky a chudé. To vše mělo přispívat k reformě církve.
Pak Norbert předal vedení komunity převoru Hugonovi a vydal se znovu na své kazatelské putování. Před Vánocemi roku 1121 odešel do Kolína nad Rýnem, aby tam získal ostatky svatých pro kostel svého nového kláštera. Při návratu slíbil hraběti z Namuru, že zřídí opatství Floreffe. Roku 1123 pobýval Norbert ve Vestfálsku. Hrabě Gotfríd z Cappenbergu mu věnoval svůj hrad pro založení kláštera. Cappenberg se tak stal prvním premonstrátským opatstvím na německém území. Na žádost Burcharda z Cambrai se Norbert odebral do Antverp kázat proti Tanchelmovi a založil tam opatství svatého Michala. Roku 1125 se vydal na pouť do Říma, kde získal od papeže stvrzovací listiny pro osm klášterů.
Roku 1126 svolal císař říšský sněm do Špýru, protože chtěl obsadit uprázdněný arcibiskupský stolec v Magdeburku. Norbert tam byl pozván také a byl zvolen arcibiskupem. 18. července 1126 vstoupil do svého města bos a v kajícnickém rouchu. Jako biskup však musel svůj způsob života změnit. Ve svém novém postavení byl nucen řešit problémy zcizování biskupského majetku a jeho nezákonného prodeje. Pustil se do tohoto úkolu bez prodlení a bez váhání, avšak jeho hlavním cílem bylo reformovat kněžstvo. Přivedl do Magdeburku bratry z Prémontré a svěřil jim kostel Panny Marie. Také založil premonstrátské kláštery Pöhlde a Gottesgnaden. Jako pastýř svěřeného stádce vedl spolubratry více k tomu, aby pečovali o duše, než aby se stranili světa, jako tomu bylo v Prémontré. Během osmi let své arcibiskupské služby však nestihl všechny své plány uskutečnit, po jeho smrti spolubratři pokračovali například v úsilí o pokřesťanštění Vendů. V posledních letech života se Norbert musel věnovat politickým posláním ve službách církve i císaře. Stal se nepostradatelným prostředníkem při usmíření císaře Lothara III. a papeže Inocence II. Ukázal se jako pevný obhájce pravého papeže Inocence II. proti vzdoropapeži Anaklétovi. Jako říšský kancléř doprovázel Lothara na korunovaci do Říma.
Po návratu do Německa v Goslaru vážně onemocněl. Byl převezen do Magdeburku a žil ještě tři měsíce. Byl ještě schopen posvětit oleje a křižmo na Zelený čtvrtek, ale na Boží hod velikonoční už mohl sloužit mši svatou pouze  vsedě. Zakladatel premonstrátského řádu, Norbert z Xanten, zemřel 6. června 1134. Byl pohřben v Magdeburku, v kostele kláštera Panny Marie, u oltáře Svatého Kříže. O několik let později byly jeho ostatky přeneseny do chóru. Papež Řehoř XII. jej svatořečil 28. července 1582.
Magdeburk se dostal do rukou protestantů a roku 1626 byly ostatky svatého Norberta díky úsilí opata Questenberga převezeny do Prahy a uloženy v nádherné kapli v kostele strahovského opatství.

Svatý Norbert je zobrazován jako premonstrát (občas s kapucí) a arcibiskup, s monstrancí, kalichem (s pavoukem), evangeliářem a olivovou ratolestí, s Tanchelmem či spoutaným ďáblem u nohou.