§ 1 Členové třetího řádu premonstrátů, duchovní i laici, si dali za cíl dospět ke křesťanské dokonalosti tím, že se nechají vést kanovnickou tradicí, jak ji ve svém řádu žijí premonstrátští řeholní kanovníci a kanovnice, a současně si přejí podílet se na evangelizaci světa ve společenství s premonstrátským řádem a pod jeho vedením (srov. kán. 303 CIC).

§ 2 Třetí řád premonstrátů, který se váže na všeobecnou strukturu řádu vrcholící v samostatných kanoniích, je tvořen společenstvím terciářů připojených k určité kanonii. Každé společenství si může zvolit pojmenování, které odpovídá kulturnímu prostředí, v němž žije (srov. kán. 303 a 304 CIC).

§ 3 Kanonické zřízení společenství třetího řádu v domě kanonie přísluší prelátovi/převorce. Kanonické zřízení společenství mimo dům kanonie předpokládá předchozí písemný souhlas diecézního biskupa (srov. kán. 312, § 2 CIC).

§ 4 Premonstrátský třetí řád může být zrušen pouze Apoštolským stolcem. Společenství může být – pouze z vážných důvodů – zrušeno prelátem/převorkou poté, co vyslechl/a duchovního správce společenství a odpovědné představené. Diecézní biskup může společenství zrušit z vážných důvodů poté, co vyslechl preláta/převorku (srov. kán. 320 CIC).

§ 5 Prelát každé kanonie, ke které je připojeno společenství třetího řádu, určí jednoho řeholníka, který je pověřen duchovní správou tohoto společenství a který jeho jménem potvrzuje odpovědné představené zvolené kapitulou terciářů a schvaluje přijetí nových členů společenství, přičemž ovšem nesmí být dotčeno právo preláta omezit pravomoci pověřeného řeholníka a vyhradit si tu nebo onu jeho pravomoc. Je vhodné, aby prelát jmenoval duchovního správce až poté, co vyslechl radu odpovědných osob společenství (srov. kán. 317 CIC).
1) Převorka Kanonie pověří duchovní správou Společenství probošta Kanonie nebo jiného kněze (dále jen pověřeného kněze), po projednání s představiteli Společenství.
2) Převorka Kanonie určí jednu sestru (dále jen pověřená sestra), která jejím jménem bdí nad duchovní a organizační stránkou života Společenství. Tato sestra úzce spolupracuje s proboštem (nebos pověřeným knězem) a také se zvoleným moderátorem Společenství. Pověřená sestra potvrzuje jménem převorky odpovědné představené zvolené kapitulou terciářů a schvaluje přijetí nových členů Společenství.
3) Převorka má právo omezit pravomoci pověřeného kněze (pokud se nejedná o pravomoci vyplývající ze svátosti svěcení) i pověřené sestry a vyhradit si tu nebo onu jejich pravomoc.

§ 6 Prelát/převorka může odpovědné osoby a řeholníka, kterého pověřil duchovní správou společenství, zbavit jejich funkcí pod podmínkou, že je zde pádný důvod. Řeholník jmenovaný prelátem/převorkou může také zbavit funkcí ty, jež jeho jménem potvrdil, je-li zde pádný důvod. Může předtím vyslechnout dotyčného i vedoucí odpovědné osoby.

§ 7 Jestliže společenství má majetek a dostává dary, musí je spravovat tak, aby byla zabezpečena úloha sdružení, pokud jde o péči o majetek členů, nesmí se však zapomínat na bratrskou pomoc chudým. Každý rok jsou osoby odpovědné za majetek povinny předložit prelátovi spolehlivé vyúčtování své správy (srov. kán. 319, § 1 CIC).

§ 8 /1/ Každé společenství třetího premonstrátského řádu, které je kanonicky ustaveno, může při zachování obecně platného kanonického práva a platných statut vytvářet vlastní způsob života a vydávat potřebné předpisy, které odpovídají místním podmínkám a vyžadují schválení preláta/převorky.
/2/ Prelát se svojí radou poté, co vyslechl řeholníka pověřeného duchovní správou ve společenství, rozhoduje, za jakých konkrétních podmínek – na čas nebo trvale – mohou terciáři bydlet uvnitř domu kanonie (místo, hábit, práva a povinnosti).

§ 9 Prelát musí bdít nad tím, aby byl zachováván cíl společenství a aby nedocházelo k porušování řádu, k odpadu od víry a k porušování mravů narušujících aktivitu společenství.
Kromě toho podléhá třetí řád dohledu Apoštolského stolce, generálního opata a také, pokud vykonává apoštolskou činnost v diecézi, místního ordináře (srov. kán. 305 CIC).
Převorce, proboštovi Kanonie (nebo pověřenému knězi) i pověřené sestře přísluší bdít nad tím, aby byl zachován cíl společenství a aby nedocházelo k porušování řádu, k odpadu od víry a k porušování mravů narušujících aktivitu společenství.

§ 10 Přijímání členů do společenství se může dít různým způsobem podle místa a zvyklostí, v nichž společenství žije. Při tomto přijímání musí být vždy viditelný duchovní charakter spojení, které se uzavírá s určitou kanonií našeho řádu.

§ 11 Obřad přijetí do společenství vede buď prelát, nebo duchovní správce, nebo jiný pověřený kněz. Obřad přijetí do Společenství vede obvykle buď probošt nebo pověřený kněz; nového člena Třetího řádu přijímá převorka.

§ 12 Apoštolská Penitenciárie udělila třetímu řádu premonstrátů plnomocné odpustky za obvyklých podmínek (sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce) a za předpokladu, že členové alespoň v duchu obnoví svůj slib věrně zachovávat statuta společenství, a to:
- ve výroční den jejich zápisu do společenství
- o svátcích sv. Norberta (6.červen), sv.Augustina (28. srpen), sv.Heřmana Josefa (24. květen), sv. Adriana a Jakuba (9. červenec), bl. Gertrudy z Altenbergu (13. srpen), Všech svatých premonstrátského řádu (13. listopadu; v ČR 15. listopadu ). Prot.297/80, 20. října 1980

§ 13 Členové třetího řádu vytvářejí tím, že se každodenně stavějí do Božích služeb, společenství víry a blíženecké lásky, které je živoucím výrazem společenství svatých. Všichni mají podíl na duchovních dobrech kanonie, k níž jsou přičleněni.

§ 14 Každý měsíc nebo alespoň každý třetí měsíc mají být členové třetího řádu svoláni ke shromáždění, které vede duchovní správce nebo jiný pověřený kněz.

§ 15 Když se takové shromáždění pro rozptýlenost členů nemůže konat, je nezbytné zaslat každému členovi nejméně jednou za čtyři měsíce list, který by měl obsahovat specifické body, aby tak bylo postaráno o jejich duchovní život. Je žádoucí, aby se alespoň jednou za rok konalo shromáždění celého společenství.

§ 16 Protože společenství členů třetího řádu s celým řádem pramení z příkazu lásky k bližnímu, bude se každý podle svých možností a schopností věnovat modlitbě, a to především denní modlitbě církve. Bude se pokud možno co nejčastěji podílet na slavení eucharistie a přijímat svátost smíření.

§ 17 Terciáři-kněží, jakož i ti, kteří jsou povinni modlit se denní modlitbu církve, mohou tomuto závazku dostát tak, že budou zachovávat kalendář premonstrátského řádu, ovšem za předpokladu, že nejsou povinni slavit chorální oficium a že mši svatou budou sloužit podle místního kalendáře (SRC 8.března 1922).

§ 18 Každý, kdo je řádně zapsán do třetího řádu, může společenství kdykoli svobodně opustit.

§ 19 Žádný člen, který je řádně zapsán do třetího řádu, nemůže být prelátem/převorkou ani duchovním správcem propuštěn, leda ze spravedlivého důvodu.
Ten, kdo se zjevně odvrátil od katolické víry nebo vystoupil ze společenství církve nebo si přivodil exkomunikaci, musí být po výzvě preláta nebo delegovaného řeholníka ze společenství propuštěn, ovšem při zachování možnosti odvolat se k vyšší autoritě (srov. kán. 308).

§ 20 Premonstrátský řád je vybízen, aby vůči členům třetího řádu projevoval duchovní péči a bratrskou lásku, ale očekává od nich, že budou dále rozvíjet a prohlubovat svůj život tak, aby všichni společně vytvářeli jedno stádo a jednoho pastýře ve službě Bohu a všem lidem, jdouce ve stopách svatého Norberta.
Řeholník, který je prelátem/převorkou pověřen, aby duchovně podporoval třetí řád, se má starat o to, aby se prohluboval nejen bratrský život mezi členy třetího řádu, ale také mezi nimi a členy kanonie, k níž náležejí.

§ 21 Předkládaná statuta světského třetího premonstrátského řádu byla schválena Apoštolským stolcem, který jako jediný je oprávněn schválit změny, které by se prokázaly jako nezbytné (srov. kán. 314 a 312, § 1 CIC).