Spiritualita
Svatý Norbert - náš zakladatel
Svatý Norbert stanovil pilířem svého založení život podle evangelia. Říkal, že máme „následovat Písmo svaté a Krista mít vůdcem“.
Jako vzor nám dal život a dílo svatého Augustina. Svatý Augustin žil se svými kleriky v Hippo apoštolským životem - inspirovali se životem prvotní křesťanské obce v Jeruzalémě. Svatý Norbert převzal tento ideál a chtěl ho uskutečnit ve svém založení. Apoštolský život znamená mít pod vedením Kristova Ducha jedno srdce a jednu duši, mít všechno společné, setrvávat v učení apoštolů, s Ježíšovou matkou Marií a s bratřími dlít jednomyslně na modlitbách, s radostí lámat chléb, tj. mít Eucharistii za střed celého života a vydávat svědectví o zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista (srv. Sk 2,42nn). Proto svatý Norbert přijal Řeholi svatého Augustina jako pravidlo života pro své komunity. Řehole ukazuje společný život jako cestu k Bohu v lásce a přátelství, ve společném vlastnictví, v modlitbě a práci.
Sv. Norbert spojil rozjímavý klášterní život s pastorační službou kanovníků. Svým žákům vtiskl hlubokou a vroucí úctu k Nejsvětější Svátosti oltářní; sám byl nazván apoštolem Eucharistie a jeho řád bývá často označován jako eucharistický. Zanechal svým následovníkům také zbožnou oddanost Panně Marii. P. Marii byla zasvěcena většina premonstrátských kostelů. Premonstráti od počátku uctívali hlavně její Neposkvrněné Početí, její mateřství a jejích sedm radostí, vzývali ji vždy jako svou Paní a Královnu.
Jedním z jeho důležitých odkazů je pohostinnost – přijímáni hostů a chudých.
Formule slavných (doživotních) slibů
Synové a dcery svatého Norberta projevují své odevzdání se Bohu a Církvi složením řeholních slibů.
„Já, bratr (sestra) se dávám a zasvěcuji církvi…“ V této úvodní větě formule slavných slibů jde o vyjádření darování sebe sama určité kanonii (klášteru) našeho řádu, které se podle staleté tradice nazývají církve. Zároveň jde o darování se místní církvi, z čehož pak vyplývá sounáležitost s diecézí, v níž se klášter nachází. Sestry žijí na jednom a témže místě, u bratří se místo apoštolské působnosti může měnit, ale vždycky zůstává trvalá přináležitost do konkrétní kanonie.
„Slibuji žít životem obrácení a společenství…“ Společný život vyžaduje každodenní úsilí a askezi, ale především v něm jde o hlubokou proměnu života, o trvalé obracení se (konverzi) k Bohu i k bratřím a sestrám.
Uskutečňuje se také životem podle slibů chudoby, čistoty a poslušnosti.
Konstituce
Jak je vyjádřeno v současných Konstitucích řádu, jsou premonstráti a premonstrátky Pánem povoláni k trojímu poslání:
K naslouchání Božímu slovu a jeho hlásání, k slavení liturgie a posvěcování každodenního života, k vytváření církevního a lidského společenství v opravdové lásce.
Tuto trojici můžeme vyjádřit také heslovitě :
Modlitba (Liturgia, contemplatio)
Společenství (koinonia, communio)
Služba (diakonia, actio)
Modlitba znamená především slavení mše svaté a liturgie hodin, čemuž se zvláštním způsobem zasvěcují kanovnická společenství. Ale také kontemplaci Božího slova, posvátné čtení, studium, adoraci, osobní modlitbu – všechno, čím můžeme chválit Boha a posvěcovat svět.
Společenství znamená společný život v lásce a přátelství, ve věrnosti přijatým závazkům, v každodenní kajícnosti a ve snaze o obrácení a růst k jednotě myslí a srdcí zaměřených k Bohu.
Služba znamená všechny formy apoštolátu, které jsou vlastní premonstrátskému řádu (hlásání Božího slova, pastorace ve farnostech, duchovní centra, školy…). Službou je také pohostinnost, která vyjadřuje naši konkrétní lásku k člověku.
