Kontemplativní život, zakořeněný v tichu, je jako první z forem zasvěceného života v církvi, veden hledáním Boží tváře, o níž svědčí a kterou také zároveň nahlíží v srdci světa. Přítomnost komunit, jež jsou jako města na hoře a lampy na podstavci (srov. Mt 5,14n), jakkoli je prostý jejich způsob života, zjevně ukazuje na cíl, k němuž směřuje celé církevní společenství po cestách času, vyhlížeje budoucí završení všech věcí v Kristu Ježíši.

Vstup do řeholního společenství je velkou výzvou a vyžaduje od kandidátky úplné sebedarování. Vstoupit lze pouze s přijetím všech důsledků této celistvosti, s přijetím zkušeností, nároků, obětí i radostí všech tří slibů a s celoživotním nasazením – nebo nevstoupit vůbec. Toto „všechno nebo nic“ se dnes může zdát předčasné a staromódní, ale zůstává stále pravdivé . Takový krok do našeho řádu nepřichází automaticky, musí překonat mnoho překážek.

Formace je duchovní  a vnitřní proces a základním „formátorem“  a Mistrem je Duch svatý, Duch Páně, který povolává a přitahuje, vybírá a formuje. Konečným cílem procesu formace je pomoci kandidátce odpovědět na toto volání, následovat tento hlas, učinit zásadní životní rozhodnutí následovat Ježíše Krista, stále těsněji se s Ním sjednocovat a být mu podobnou.