Svatý Ludolf
Ludof byl premonstrátským kanovníkem katedrály v Ratzeburgu a na čas mu také byly svěřeny hospodářské záležitosti kapituly. Roku 1236 byl zvolen biskupem Ratzeburgu. Vedl se svými bratry přímo ve stínu katedrály tak přísný řeholní život, že jeho komunitu nazývali „carcer ordinis“ (žalář řádu).
Jako dobrý pastýř věnoval Ludolf všechnu svou energii službě církvi. Neúnavně kázal a konal biskupské vizitace. Papež jej pověřil několika diplomatickými posláními. Nejtěžší zkouškou pro něho bylo, když musel čelit panovnické moci; jako biskup byl povinen bojovat za práva a svobody církve. Kníže Albert ze Sachsen-Lauenburgu, zvaný „Saský medvěd“, uchvátil majetek patřící katedrále a Ludolf proti tomu protestoval. Urážky a hrozby biskupa nezastrašily, a tak jej Albert dal uvrhnout do vězení, kde byl několikrát podroben mučení. Kníže dobře věděl, že jedná nespravedlivě. Nakonec se rozhodl Ludolfa propustit. Dal napůl mrtvého biskupa odvézt ke knížeti Janu z Mecklenburgu, kde se jej ujali františkáni z Výmaru. Tam o několik dní později, 29. března 1250, Ludolf zemřel.
Mnoho z těch, kdo navštívili jeho hrob v katedrále v Ratzeburgu, se dočkalo na jeho přímluvu zázračného splnění svých proseb.
Ludolf je uctíván jako „mučedník za práva a svobodu církve“. Staletí trvající úcta svatého Ludolfa byla řádně doložena premonstráty z Lotrinska a Hohenburgu a na žádost prokurátora řádu Norberta Mattense ji papež Benedikt XIII. 12. dubna 1728 rozšířil na celý řád.
Hlava svatého Ludolfa byla od 17. století v držení premonstrátek z Meer. Po sekularizaci se ostatky dostaly roku 1826 k poslednímu opatovi Hambornu, Karlu Albertu von Beyer, který je roku 1840 předal opatství Averbode. 30. srpna 1970 se vrátily do Hambornu.
2. března 1984 dostal biskup Wittler z Osnabrücku od posvátné římské kongregace dovolení uctívat ve své diecézi svatého Ludolfa, Evermoda a Isfrída.
Ludolf je zobrazován jako biskup, jak uzdravuje mladíka se šípem v hlavě, s mučicími nástroji (skřipcem, důtkami, sekerou, kopím, mečem, hákem na kladkostroji) a palmou vítězství, jak se mu zjevuje Evermod a Isfríd.