Historie
V dějinách Církve můžeme pozorovat jednu skutečnost: když klesala a potřebovala se znovu nadechnout a obnovit síly, poslal jí Bůh vždycky takové muže a ženy, kteří svůj život odevzdali zcela Bohu a bližním a potřebnou reformu provedli. Jejich dílo – postavené na pevné skále Kristova učení – přetrvalo věky a nezaniklo, ač v minulosti dávné i zcela nedávné bylo vystaveno mohutným náporům nepřátelských sil.
V 11. a 12. století procházela Církev nesnadným údobím, kdy sice nešlo o její bytí či nebytí, ale o její sebeuvědomění a vymezení místa, které jí bylo vlastní a které měla zaujímat ve světě zvláště ve vztazích s mocnými tohoto světa. Jedním z těch, kdo uslyšeli Boží volání a přijali pozvání k práci na tomto úkolu, byl i Norbert, druhorozený syn říšských hrabat z Gennepu. Životní podmínky ho předurčovaly ke klasické pohodlné cestě říšského preláta. Ač nežil špatným životem, prožil podivuhodné obrácení a stal se jedinečným nástrojem obnovy Církve. Přitahoval následovníky, proto založil vlastní řeholní společenství nazvané po prvním klášteře v Prémontré.
Utváření řádu trvalo v podstatě čtyři roky (1120 – 1124), pak okamžitě následovalo období vzrůstu. Bylo jistě projevem velké Boží milosti, že Norbertovi bylo dopřáno nejen zasévat, ale i sklízet plody své práce. V roce své smrti (1134) se mohl těšit téměř ze stovky klášterů, o třicet let později, v roce smrti prvního generálního opata bl. Hugona (1164), bylo klášterů již 261, prakticky po celé Evropě a v Palestině. Jen v Itálii řád nikdy výrazně nezakotvil. Počet klášterů vzrůstal; roku 1241 jich bylo 350, roku 1250 dokonce 466, a tak bychom mohli pokračovat. Na Slovensko byli premonstráti uvedeni ještě za Norbertova života, do českých zemí přišli zásluhou vpravdě svatého olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka - nejprve na Strahov roku 1143. Další kláštery mužské i ženské rychle následovaly, rozkvět řádu u nás šel ruku v ruce s rozkvětem ve světě.
Husitství a reformace byly první ranou zasazenou nejen premonstrátům, ale řeholnímu životu vůbec. Zatímco ještě roku 1500 čítal řád 27 cirkárií (= provincií) a 415 klášterů, do roku 1600 ztratil 182 klášterů a devět celých cirkárií. 17. a 18. století je poznamenáno ochotou, ba přímo nadšením řeholníků uskutečnit vnitřní obnovu řádu. V zemích, které zůstaly katolickými, dochází k opětnému vzestupu početnímu i kvalitativnímu. Po tomto období relativního rozvoje však přichází katastrofa v podobě osvícenství a francouzské revoluce, kdy v letech 1782 – 1838 byly zrušeny kromě 9 mužských a 6 ženských všechny premonstrátské kláštery. Těm však byl zakázán a znemožněn jakýkoliv vzájemný styk. Zdálo se tedy, že nastal konec Norbertova díla. Jako mnohokrát předtím i potom šlo však opravdu jen o pouhé zdání. Řád nezanikl, přežil a v 80. letech 19. století byla obnovena znovu i jednota řádu díky úsilí strahovského opata Zikmunda Starého.
Ve všech dobách a po celém světě měli, mají a budou mít řeholní synové a dcery sv. Norberta dost prostoru k tomu, aby plnili úkol, který jim jejich zakladatel dal do vínku, totiž šířit úctu eucharistickou a mariánskou, slavit liturgii, žít kajícím životem podle evangelních rad, a tak čerpat sílu k pastýřsko-apoštolské práci na vinici Páně. Ve spojení přísného řeholního života s apoštolátem tkví originalita Norbertova díla.
Spiritualita
Svatý Norbert-náš zakladatel
Svatý Norbert stanovil pilířem svého založení život podle evangelia. Říkal, že máme „následovat Písmo svaté a Krista mít vůdcem“.
Jako vzor nám dal život a dílo svatého Augustina. Svatý Augustin žil se svými kleriky v Hippo apoštolským životem - inspirovali se životem prvotní křesťanské obce v Jeruzalémě. Svatý Norbert převzal tento ideál a chtěl ho uskutečnit ve svém založení. Apoštolský život znamená mít pod vedením Kristova Ducha jedno srdce a jednu duši, mít všechno společné, setrvávat v učení apoštolů, s Ježíšovou matkou Marií a s bratřími dlít jednomyslně na modlitbách, s radostí lámat chléb, tj. mít Eucharistii za střed celého života a vydávat svědectví o zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista (srv. Sk 2,42nn). Proto svatý Norbert přijal Řeholi svatého Augustina jako pravidlo života pro své komunity. Řehole ukazuje společný život jako cestu k Bohu v lásce a přátelství, ve společném vlastnictví, v modlitbě a práci.
Sv. Norbert spojil rozjímavý klášterní život s pastorační službou kanovníků. Svým žákům vtiskl hlubokou a vroucí úctu k Nejsvětější Svátosti oltářní; sám byl nazván apoštolem Eucharistie a jeho řád bývá často označován jako eucharistický. Zanechal svým následovníkům také zbožnou oddanost Panně Marii. P. Marii byla zasvěcena většina premonstrátských kostelů. Premonstráti od počátku uctívali hlavně její Neposkvrněné Početí, její mateřství a jejích sedm radostí, vzývali ji vždy jako svou Paní a Královnu.
Jedním z jeho důležitých odkazů je pohostinnost – přijímáni hostů a chudých.
Formule slavných (doživotních) slibů
Synové a dcery svatého Norberta projevují své odevzdání se Bohu a Církvi složením řeholních slibů.
„Já, bratr (sestra) se dávám a zasvěcuji církvi…“ V této úvodní větě formule slavných slibů jde o vyjádření darování sebe sama určité kanonii (klášteru) našeho řádu, které se podle staleté tradice nazývají církve. Zároveň jde o darování se místní církvi, z čehož pak vyplývá sounáležitost s diecézí, v níž se klášter nachází. Sestry žijí na jednom a témže místě, u bratří se místo apoštolské působnosti může měnit, ale vždycky zůstává trvalá přináležitost do konkrétní kanonie.
„Slibuji žít životem obrácení a společenství…“ Společný život vyžaduje každodenní úsilí a askezi, ale především v něm jde o hlubokou proměnu života, o trvalé obracení se (konverzi) k Bohu i k bratřím a sestrám.
Uskutečňuje se také životem podle slibů chudoby, čistoty a poslušnosti.
Konstituce
Jak je vyjádřeno v současných Konstitucích řádu, jsou premonstráti a premonstrátky Pánem povoláni k trojímu poslání:
K naslouchání Božímu slovu a jeho hlásání, k slavení liturgie a posvěcování každodenního života, k vytváření církevního a lidského společenství v opravdové lásce.
Tuto trojici můžeme vyjádřit také heslovitě :
Modlitba (Liturgia, contemplatio)
Společenství (koinonia, communio)
Služba (diakonia, actio)
Modlitba znamená především slavení mše svaté a liturgie hodin, čemuž se zvláštním způsobem zasvěcují kanovnická společenství. Ale také kontemplaci Božího slova, posvátné čtení, studium, adoraci, osobní modlitbu – všechno, čím můžeme chválit Boha a posvěcovat svět.
Společenství znamená společný život v lásce a přátelství, ve věrnosti přijatým závazkům, v každodenní kajícnosti a ve snaze o obrácení a růst k jednotě myslí a srdcí zaměřených k Bohu.
Služba znamená všechny formy apoštolátu, které jsou vlastní premonstrátskému řádu (hlásání Božího slova, pastorace ve farnostech, duchovní centra, školy…). Službou je také pohostinnost, která vyjadřuje naši konkrétní lásku k člověku.
Současnost
Premonstrátská rodina
Kongregace sester premonstrátek – 20. století rozšířilo premonstrátskou rodinu o kongregace sester. Sestry spojují nazíravý život s vnější apoštolskou službou, mají svou vlastní řeholní strukturu.
V České republice jsou na Svatém Kopečku u Olomouce.
Terciáři – již za života sv. Norberta byli k jeho řádu připojeni laici, kteří žili ve světě ve svých rodinách duchem Prémontré. Tento způsob života přetrvává až dodnes.
Takto přidružení věřící nejen žijí premonstrátskou spiritualitu ve svém prostředí, ale také se snaží spolupracovat s komunitami, ke kterým patří.
Více o historii a životě terciářů se dočtete v tomto článku.
-
řeholní kanovníci premonstrátského řádu – OPraem.
-
řeholní kanovnice premonstrátského řádu – OPraem.
-
terciáři premonstrátského řádu
-
kongregace sester premonstrátek – SPraem.
Řeholní kanovníci a kanovnice žijí v samostatných klášterech, v řádu zvaných kanonie, pod vedením opata nebo převorky. Jednotlivé kláštery jsou sdruženy podle jazykových oblastí do tzv. cirkárií. Česká cirkárie zahrnuje kláštery Strahov, Teplou, Želiv, Novou Říši, Doksany a Jasov (Sk).
Hlavním představeným celého řádu je generální opat se sídlem v Římě, jemu ve vedení řádu napomáhají členové jeho rady.
Jednou za šest let se koná generální kapitula - setkání všech představených a delegátů jednotlivých kanonií. Cílem tohoto setkání je vyjadřovat a podporovat pouto lásky, jednoty a vzájemné pomoci v řádu. Také má právo vydávat pro řád zákony a předpisy.
Od generální kapituly v roce 2006 je poslání premonstrátského řádu formulováno následujícími slovy:
Přitahováni milosrdenstvím Trojjediného Boha,
jsme povoláni, jako pokřtění, k následování Krista chudého a vzkříšeného,
způsobem apoštolského a radikálního života,
podle evangelia, Řehole sv. Augustina a charismatu sv. Norberta, zakladatele našeho premonstrátského řádu.
Náš způsob života se vyznačuje:
- celoživotním hledáním Boha v bratrské komunitě
- ustavičným obrácením skrze dar sebe sama církvi v naší profesi ve spojení s vlastní obětí Kristovou
- stálým rozjímáním Slova Božího jako napodobení Panny Marie
- intenzivním životem modlitby a služby oltáře.
Když odcházíme od chóru a oltáře, jdeme sloužit lidské rodině
v duchu prostoty, pohostinnosti, smíření a pokoje pro dobro církve a světa,
se zvláštní pozorností ke Kristu v chudých, trpících a těch, kteří Jej neznají.
Modlíme se, aby dílo, které v nás Duch Boží započal, bylo dovedeno ke svému naplnění v den Ježíše Krista.