Bronislava se narodila roku 1203 v polské šlechtické rodině na panství Kamieň v Horním Slezsku. Vyrůstala v ovzduší silně ovlivněném křižáckými výpravami. Po celý svůj život chovala velkou úctu ke Svatému Kříži. V 16 letech vstoupila do kláštera premonstrátek na Zwierzynieci v Krakově, založeném pradědečkem, do kterého přišly první sestry z Doksan. Na její spolusestry silně zapůsobila její zbožná modlitba, rozjímání o Umučení Páně a uctívání Svatého Kříže.
Roku 1241 napadli Krakov Tataři. Bronislava povzbuzovala sestry s křížem v ruce: „Nebojte se, kříž nás zachrání.“ Barbaři po sobě zanechali zkázu. Klášter byl úplně vypálen, jeho obnova trvala více let. Ve stejném roce v kraji řádil také mor. Bronislava byla stále oporou svých sester a „andělem útěchy“ pro lidi v nouzi. Obyvatelé města ji považovali za svou ochránkyni, jíž se mohou dovolávat v čase nebezpečí. Její pomocí a ochranou byl kříž – a tak je obvykle zobrazována, jak se modlí před Ježíšem, který jí ukazuje svůj kříž. Tradice říká, že od samotného Krista uslyšela slova: „Bronislavo, můj kříž je i Tvým křížem a moje sláva bude i Tvou.“ Ve všech utrpeních a těžkých zkouškách se utíkala do samoty na kopec Sikornik, kde svěřovala těžkosti své a svých bližních Božímu milosrdenství.
15. srpna 1257 v úmrtní den svého bratrance dominikána svatého Hyacinta měla vidění, jak jej Panna Maria vede do nebe.
Zemřela 29. srpna 1259.
Tělo blahoslavené Bronislavy bylo přeneseno do klášterního kostela a její ostatky byly vždy v úmrtní den nošeny v procesí.
Papež Řehoř XVI. ji 23. srpna 1839 blahořečil. Polští biskupové roku 1947 zahájili u papeže Pia XII. její kanonizační proces, který však byl kvůli komunistickému režimu v Polsku pozdržen. Nyní se opět začaly konat potřebné kroky k jejímu svatořečení.
Kult blahoslavené Bronislavy je stále živý – každé úterý se v klášterním kostele sester premonstrátek (polsky norbertanek) koná bohoslužba s přímluvami k této patronce řádu i Krakova.